CHKO PÁLAVA

Pálava leží uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Mezi dnešními Dolními Věstonicemi a Pavlovem existovala pravěká tábořiště lovců mamutů, po nichž zbyly nejen skládky mamutích kostí a pozůstatky ohnišť, ale i světoznámá soška Věstonické Venuše. Chráněná krajinná oblast Pálava (dále jen CHKO Pálava), vyhlášená v roce 1976, je harmonicky utvářenou krajinou s charakteristickým reliéfem s dominantou Pavlovských vrchů, významným podílem přirozených nebo málo ovlivněných stepních ekosystémů a s dochovanými památkami historického osídlení, včetně kultury révy vinné.

  • Flóra a fauna

  • Geologický vývoj

    Geologický vývoj

    Asi před 16 mil. let v miocénu (třetihorách) proniklo do okolí dnešní Pálavy teplé moře z jihu a obklopilo ji ze všech stran. V něm se na dně ukládaly písčité jíly. Podle přítomnosti valounů jurských vápenců v těchto sedimentech geologové usuzují, že v té době byly tyto vápence, tvořící vrchol Pálavy, obnaženy, a proto mohly být erodovány. Geologická stavba Pavlovské vrchy náležejí k okrajové části příkrovu vnějšího flyšového pásma, které bylo během alpsko-karpatského vrásnění přesunuto do dnešní polohy od východu. Tento flyšový příkrov tvoří na území CHKO Pálava jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky, do nichž byly při horotvorných pohybech zavlečeny bloky pevných jurských spodnokřídových vápenců a tmavých jílovců. Geomorfologie Nejnápadnější a nejznámější částí CHKO Pálava jsou Pavlovské vrchy, které se táhnou od severu k jihu a zasahují i do přilehlé části Dolních Rakous. Nejsevernější a nejvyšší část Pavlovských vrchů tvoří masiv Děvína (554 m n. m.) se zříceninou hradu Děvičky. Výškový rozdíl mezi vrcholem Děvína a hladinou Dyje u Dolních Věstonic činí bezmála 390 m n. m.

  • Lesy

    Lesy Lesní půda tvoří zhruba 31 % celkové plochy CHKO Pálava. Z toho připadá na porostní plochu 2398,66 ha a 176,79 ha na bezlesí. V rámci bezlesí zaujímají největší podíl úživné plochy pro zvěř v Klentnické a Bulharské oboře (86 %).

  • Klimatologie

    CHKO Pálava je podle klimatické klasifikace řazena do teplé a suché oblasti s mírnou zimou a kratším slunečním svitem. Oblast se vzhledem k průměrné roční teplotě řadí k nejsušším územím republiky (Pálava – od slova pálí). Podle ročního chodu srážek patří oblast CHKO Pálava ke kontinentálnímu typu s maximem srážek v červenci a s minimem v lednu. Měsíční úhrny srážek ovšem podléhají značným výkyvům rok od roku. V průběhu celého roku se někdy vyskytují velmi suchá období, což v období zaměkání bobulí a zrání hroznů nejenže révě vinné nevadí, ale pro kvalitu vína je to ideální.

  • Historie

    Historie

    Jen o několik kilometrů vzdálený vrch Hradisko u zaniklé obce Mušov proslul zase díky odkryté hrobce germánského bojovníka a zbytkům římského tábora X. legie císaře Marca Aurelia. Mezi nálezy se objevil i nejstarší doklad o pěstování vinné révy na Moravě – vinařský nůž. O výsledcích rozsáhlých výzkumů se dozvíte více v expozici Regionálního muzea Mikulov, která byla oceněna jako nejlepší v rámci České republiky za rok 2007, nebo na výstavě v autokempu ATC Merkur v Pasohlávkách. Doklady o tom, že Pálava byla součástí Velkomoravské říše si můžete prohlédnout u Dolních Věstonic, kde byly objeveny zbytky hradiska Vysoká zahrada. Po vzniku českého státu na tomto strategicky významném území vyrostlo hned několik strážních hradů a pevností. Dnes můžete jejich pozůstatky vidět na Děvíně (Děvičky) nebo na Stolové hoře (Sirotčí hrádek). Hrad v Mikulově potkal poněkud jiný osud. Byl přestavěn na pohodlnější zámek a dnes slouží jako muzeum. K jeho zajímavostem patří pozoruhodná expozice věnovaná vinařství a obří sud, který dokázal pojmout celou kapelu. Kromě zámku se Mikulově nachází množství památek soustředěných v městské památkové rezervaci. Nad městem se vypíná významné poutní místo – Svatý kopeček s bezmála čtyři staletí trvající tradicí mariánských zářijových poutí. V Mikulově můžete najít také významné židovské památky, především Horní synagogu, která dnes slouží jako výstavní expozice, a rozsáhlý židovský hřbitov z 15. století. Z nejzajímavějších příkladům lidové architektury oblasti Pálavy připomeňme alespoň soubor unikátních barokních vinných sklepů v Pavlově.

aaaaOblast Pálavy patří k místům s nejdelší historií osídlení na našem území. Zřejmě nejvíce ji po světě proslavil nález Věstonické venuše pocházející z dob lovců mamutů před asi 26–28 tisíci lety. Ze stejné doby pocházejí i unikátní doklady o existenci textilu a další cenné objevy, s nimiž se můžete seznámit v archeologické expozici v Dolních Věstonicích.

Pavlovské vrchy, zvané též Bílé hory nebo Hora Venušina, jsou největším moravským bradlem, ale zároveň nejmenším moravským pohořím, které tvoří rázovitou dominantu jižní Moravy mezi Dolnomoravským a Dyjskosvrateckým úvalem. Pavlovské vrchy jsou nejzápadnějším výběžkem karpatského oblouku a spolu s několika dalšími ostrůvky vápenců na střední a severovýchodní Moravě tvoří velmi nesouvislé vnější bradlové pásmo Karpat.
    

  Vápence Pavlovských vrchů jsou druhohorního stáří, kdy se vytvořily jako usazeniny druhohorních moří. Starší, méně pevné usazeniny označujeme jako klentnické vrstvy. Jsou tvořeny na bázi černošedými až šedými, střípkovitě rozpadavými vápnitými jílovci, nad nimiž se objevují popelavé až světlešedé vápence. V nadloží klentnických vrstev se nalézají mladší ernstbrunské vápence, které jsou jemnozrnné, celistvé, bělavé až nažloutlé, někde i nahnědle šedlé. Jsou to velmi čisté vápence organodetritického původu s častým výskytem žilek čistého kalcitu.

 

 

Klentnické a ernstbrunské vrstvy mají různou odolnost. Vlivem různé odolnosti vznikla také Soutěska mezi masívy Kotle a Děvína. Tato odolnost má vliv např. na utváření severozápadního svahu Děvína, kde partie blíže hřebenu jsou tvořeny odolnějšími ernstbrunskými vápenci, proto je zde sklon svahu prudší než v níže položených klentnických vrstvách. Na Děvíně se zachovaly i malé ostrůvky glaukonitických pískovců a světlezelených silně písčitých slínů, které jsou křidového stáří. Úpatí vápencových ker je mnohde kryto silnou vrstvou navátých spraší. Vápence jsou dosti zkrasovělé, došlo i ke vzniku škrapů, závrtů i jeskyň, jako např. jeskyně v Turoldu.
    

Vznik Pavlovských vrchů jako orografického celku je těsně spjat s alpinským vrásněním, kdy byly vápencové horniny nasunuty jako karpatský prvek v podobě bradel od východu k západu do nynějšího prostoru